1 rajče a tisíc uvědomění
aneb
Co když holčičkám bereme sílu a nemáme o tom ani tušení!
Scéna z naší rodinné klasiky. Přijela za mnou kamarádka a skvělá konstelářka Lenka Konečná, abychom natočily live rozhovor pro projekt Nevychované konstelace. Dělám pro ni večeři…mňam, cuketové špagety s pečenými rajčátky na česneku, dozlatova osmaženým halloumi sýrem a bylinkovým pestem.
Nejradši bych si plynule povídala o nabitých konstelačních zážitcích a věnovala se přípravě večeře, jenže…to bychom museli být v jiné sestavě. „Můžu já! Můžu já!“ vykřikuje dcerka Majdička a horlivě si šoupe židli z jídelny k plotně. Tajím dech…židle se málem skácela přes práh na bok. Musela zasáhnout nějaká vyšší síla…v houpnutí židle poskočila a nyní již za hlasitého vrzání jede raketovou
rychlostí směr sporák. Ok, tak tohle vyšlo, děkuji.
Nabízím dceři, že může umývat rajčátka a posouvám židli ke dřezu. A nyní přichází moment M!!!! Dramatický skřekoto pláč rozetíná vzduch a mizí s rázným prásknutím za dveřmi jídelny. Vnímám na sobě přilepený pohled a pozornost kamarádky Lenky s nevyřčenou otázkou „No to jsem zvědavá, jak zareaguje.“
S klidem Zenového mistra pokračuji v krájení cherry rajčátek…
….jak se rodinné drama vyvíjelo dál, vám vylíčím později…nicméně moment to byl opravdu zásadní.
Jelikož předurčil téma měsíce Nevychovaných konstelací a naše pátrání po zdrojích, myšlenkách a zkušenostech, které s k němu váží. SÍLA HOLČIČEK!!! Začala nás napadat záplava otázek…Jaký je rozdíl projevování emocí u kluků a holek? A jak na ně rodiče reagují? Kde holčičky v rodině svou sílu berou a kde ji ztrácí? A jak se k tomu mají naše rodičovská přesvědčení a rodinná konstelační nastavení? Jak
vyjadřují holčičky ženské archetypy?
No ne, 1 rajče a takových podnětů :).
Jako dětská psycholožka a rodinná konstelářka miluji spojení až magického přesahu konstelací a zároveň…ano…vědy. Šla jsem tedy ke zdroji odborných psychologických článků a nestačila se divit.
Obzvláště mne zaujala studie předškolních dětí z Finska, které se účastnilo cca 1000 holčiček a 1000 chlapečků. To už je pořádný vzorek, ze kterého se dají dělat závěry. Holčičky projevovaly více než chlapci pocity klidu a radosti. Tedy pocity, které jsou velmi efektivní pro tvorbu sociálních vazeb a vztahů. Chlapci naopak vyjadřovali výrazně víc pocity vzteku, nadšení a překvapení. Tedy pocity, které
se váží k aktivitě a průbojnosti.
Ať jsem se dívala na jakoukoliv studii, VZTEK „patřil“ chlapečkům, NE holčičkám. A tak mne začalynapadat další otázky. Je to tedy temperamentem? Mají chlapci tendenci být přirozeně vzteklejší?
Má zkušenost je vlastně opačná. Mám dva syny, parádní kliďasy a jednu holčičku…amazonku. Jako máma jsem k jejím pocitům vlastně šetrnější. Často se do ní dokážu snadněji vcítit. Zatímco u kluků to pro mne bylo více o tom, projít situací, nějak zpracovat emoci a zůstat v teritoriu mnou nastavených hranic…u holčičky je to mnohem víc o tom, projít tsunami pocitů a až pak řešit situaci. Doprovodit ji v té emoční vlně, která jí smýká (ať už naštvání, smutku či lásky, kterou mne ve své intenzitě občas Přiškrtí). Situace a hranice jdou v závěsu. A vlastně více než co se stalo, vždy řešíme jaké pocity to vyvolalo a co je pomohlo zklidnit.
Pokud ne temperament, co tedy?
Další dvě studie mi vyrazily dech. Jednoduchý pokus, ale ve své jednoduchosti geniální. Docela obstojnému vzorku rodičů, maminkám i tatínkům, dali výzkumníci knihu postaviček, které jasně vyjadřovaly pocity, ale jejich pohlaví bylo namalováno velmi neutrálně. Pak je poprosili, ať nahlas popisují, co vidí. Světe div se! Když se někdo rozčiloval nebo vztekal byl nejčastěji rozčileNÝ nebo vzteKLÝ (tedy kluk!) a když se jednalo o smutek či štěstí, byl neurčitý tvor na obrázku smutNÁ nebo veseLÁ. Tak to je tedy mazec!
Uvnitř mne začala dost intenzivně hlodat otázka…To snad ne! Je možné, že jako společnost bráníme holčičkám vyjadřovat a prožívat vztek?
Když se podíváte na novodobé mystičky např. Anayiu Sophiu, tak mluví o „posvátném hněvu“ (sacred rage), který tvoří spolu se sexualitou prazáklad ženské síly. Ta může zůstat zapečetěná ve stínu a stát se zahořklou a frustrovanou anebo se může rozvinout. Pokud je s ní žena v kontaktu, její potenciál a síla se rozšiřují a prohlubují do úplně jiných výšin. Velmi silně tuto energii vyjadřuje v hinduismu archetyp bohyně Kálí.
Během stovek konstelací, které jsem viděla na seminářích, jsme se tématu vzteku dotýkali. Často vzteku skrytého, který se maskoval za např. „Já to zvládnu sama!“ nebo „nemám důvěru k mužům“ nebo „musím pomáhat mamince“, i když všechny z těch vět by se daly v konstelaci přeložit jako „Jsem děsně nasr… na tatínka, muže, maminku apod.“ Pokud tedy rodinnými konstelacemi prosakuje nevyjádřený hněv…učíme své dcery hněv potlačovat? Maskovat?
Pokud nevědomě vynecháváme vztek z emočního kufříku nástrojů našich holčiček, je možné, že pro ně bude těžší se v budoucnu sama za sebe postavit, i když by si situace nějaké to nasr….zasluhovala.
Jak to tedy vypadalo s naší rodinnou situací dál?
….ano…pokračovala jsem s klidem Zenového mistra v krájení Cherry rajčátek. Ve svém vnitřním nastavení jsem si ale dala veliký pozor, abych se od situace neodstřihla. Má vnitřní pozornost, kromě krájení rajčátek směřovala k pláči, který jsem slyšela za dveřmi. Pokud by se v krátké chvilce nezklidnil, šla bych za ní. Majdička však velmi rychle přestala plakat a po pár minutách ticha otevřela dveře a řekla:
„Já chci ale krájet.“ S laskavostí trochu přehnanou (chtěla jsem zamachrovat před kamarádkou:) ) jsem odvětila „Děkuju, že jsi mi to přišla říct, takhle už tomu rozumím. “
Lenka valila oči skvělé konstelářky a já jsem si vše dovolila uzavřít slovy „Mnohem důležitější než její výbuch a prásknutí dveřmi pro mne bylo dát jí důvěru, že to zvládne a pojmenovat a zdůraznit ten moment, kdy přišla zklidněná zpět.“
Upřímně ale musím říct…že teď už si nejsem tak jistá, že tohle bylo ideální řešení ( a taky, kdo má patent na ideální řešení, že). S vědomím toho, že možná pokračuji v nevědomém „programování“ mé holčičky k tlumení síly vzteku bych ještě v této situaci:
- Vnitřně dala souhlas s tím, že může být plně naštvaná
- Až by se vrátila přidala ještě větičku „Tedy, to bylo naštvání! Úplně tě odválo vedle a bouchlo dveřmi. To se mi taky někdy stává. A představ si, že jsem to viděla dělat i babičku :).“